|
SVATÝ FLORIÁN
Svatý Florián, jehož jméno je z latinského slova „florianus" a v překladu znamená „kvetoucí, rozkošný" patří mezi nejpopulárnější české světce.
Svatý Florián se narodil někdy v polovině 3. století našeho letopočtu někde na území dnešního Rakouska. Nejdříve působil jako plukovník římského vojska v Cetii (dnešní rakouská obec Zeiselmauer), poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum, které stálo poblíž dnešního města Enns.
Za vlády císaře Diokleciána a jeho spoluvladaře Maximiána jako horlivý křesťan tajně pomáhal pronásledovaným křesťanům. V roce 304 našeho letopočtu bylo odhalena jeho křesťanská víra a byl sesazen z funkce správce římské provincie. Vyšetřoval ho soudce Aquilinus, který ho podle legendy dal třikrát zbít provazy a meči a Florián se odmítnul vzdát křesťanské víry.
Svatý Florián byl v roce 304 našeho letopočtu s mlýnským kolem připevněným na krku svržen z mostu do řeky Enže. Byl pohřben paní Valérií v Linci avšak později byly jeho ostatky převezeny na místo, kde nad jeho hrobem byl v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Jeho ostatky zde ale nezůstaly na dlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen - duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 - 1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181 - 1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska.
Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám.
Jeho památka je oslavována 4. května a stal se patronem všech hasičů, kominíků a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátek bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí.
Floriánovo „hasičství" je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství" jsou výsledkem pozdních legend.
ATRIBUTY SVATÉHO FLORIÁNA:
Brnění, díže, dům, hrnec, kámen, kámen mlýnský, korouhev, koruna, kříž, meč, oheň, plamen, požár, praporec na kopí, řeka, škopek, vědro, voda, vojáci.
V Žatci dne 22. listopadu 2001
Převzato od: Marek LOUKOTKA - starosta SDH Žatec, email: mark999@centrum.cz
Literatura:
Buben, Miloslav M. - Svatí spojují národy
- str. 29-30, 2. rozšířené vydání, nakl. PANEVROPA Praha v roce 1995
Pfleiderer, Rudolf, Dr. - Atributy světců
- str. 114, nakl. UNICORNIS Praha v roce 1992
Skružný, Ludvík - Atributy vybraných postav, světců a blahoslavených
- str. 259, 1. vydání, vydalo Městské muzeum v Čelákovicích v roce 1996
Vondružka, Vlastimil - Církevní rok a lidové obyčeje
- str. 61, 1. vydání, nakl. DONA České Budějovice v roce 1991
|
|
